POCEM na divadlo: Kuchyňské porno

Kuchyně – místo, kde se v troubě peče nedělní husa, kde ve skříni za moukou najdeme schovanou láhev kořalky, kde není slyšet pláč z pokoje, kde učíme naše dcery vykrajovat cukroví a know-how jak se stát ukázkovou manželkou a hospodyní. Kuchyně, jako přirozené prostředí ženy. Cože? No není snad přáním každého muže mít doma ukázkovou manželku, která jej vždy sexuálně uspokojí a zároveň poctivou hospodyňku, která po návratu z práce perfektně vypulíruje domácnost? Dámy a pánové – tedy pánové – to je přeci kuchyňské porno. Dva v jednom. Dokonalost! Nebo taky ne.

Kuchyňské porno jako parodie na nerealistická očekávání, která společnost vyvíjí vůči ženám. Už jen na základní otázku, co je to a kdo je to žena, možná nenajdeme jednoznačnou odpověď. A přesto má kdekdo pomyslné právo ženám kázat, jaké by měly být. Co ženu definuje? A jak se vidí sama? Od dětství tíhneme k posuzování sebe sama skrze oči jiných. Skrze rodiče, spolužáky, kamarády, vzory a idoly. A tak si tvoříme názor nejen na svět ale i na sebe samé. Nevědomky můžeme sami sebe formovat do představ ostatních. Chceme se vyrovnat, chceme se podobat. Přebíráme vzorce chování a pokračujeme v zajetých stereotypech. Generační dědictví, pohled na ženy a jejich postavení se předává z rodičů na děti stejně jako ručně psané recepty našich prababiček. Sdělují se rodinná tajemství, půjčují se kuchařky. Předávají se generační traumata a nezdravé vzorce chování. Tušíme, kým nás chce mít společnost, ale kým chceme skutečně být my? Vystačíme si s tím, co nám bylo po staletí vtloukáno do hlav, nebo budeme muset redefinovat pojem ženství?

Tereza a Kristýna provedou životem ženy, tak jak ho vnímají ony, prožitým i budoucím, a pokusí se nastínit, jak paradoxní a absurdní je někdy jejich postavení ve společnosti. I když by tomu tak být nemuselo. Po každém představení následuje diskuze s odbornictvem.

Po každém představení následuje diskuze s odbornictvem.

Inscenační tým

Hrají: Kristýna Štarhová, Tereza Holubová

Autor: Bára Viceníková a kolektiv

Scénografie: Zuzana Štěpančíková

Hudba: Ondřej Báča

Technická podpora: Štěpán Kaminský

Dramaturgická supervize: Miřenka Čechová, Petr Boháč

Odborná supervize: Šárka Homfray, Markéta Brabcová

Light design: Jan Hugo Hejzlar

Režie: Bára Viceníková*

Délka představení: 60 minut bez přestávky

*Bára Viceníková svá studia začala na FFUK (Divadelní věda), pak pokračovala se studiem oboru dramaturgie na JAMU v ateliéru Petra Oslzlého a Ivo Krobota. Během studia působila jako asistentka dramaturgie v Divadle Husa na provázku (Čerwuiš v režii Davida Jařaba) a jako asistentka režie ve Studiu Hrdinů (Poslední kapitola dějin světa v režii Kathariny Schmitt). Mimo studium se věnuje inscenování vlastních autorských textů (Sloní Muž, Obraz Doriana Graye, Malomocný), které příležitostně také režíruje. Zajímá se o divadelní experiment, extrémní performativní energii a kombinování uměleckých oborů. Tematicky se soustřeďuje na odchylky v nejrůznějších kontextech, cílí na autenticitu umělecké výpovědi, které dosahuje osobní necenzurovanou reflexí okolní reality.