Program

Johan uvádí… je svébytná, nezávislá dramaturgická linie Mezinárodního festivalu Divadlo v Plzni, která již od roku 2004 představuje nejaktuálnější a nejzajímavější počiny na hranici divadla a jiných performativních oborů, přicházejících z nezávislé scény a často též z mezinárodních koprodukcí a spoluprací.

Projekt WHAT THE FOLK? je kreativní reakcí na politickou situaci na Slovensku, kde jsou umělci a marginalizované skupiny – ženy, queer lidé, otevření aktivisté – vykreslováni jako „blázni“ nebo jako „zneuživatelé veřejných prostředků“, což podněcuje rozdělení, strach a hněv. Cílem projektu je tomuto čelit prostřednictvím důrazu na komunitu, inkluzi a propojení.

Představení “Pomáhat a Chránit” (Serve and Protect) česko-norského souboru Direct Action Theatre pracuje s těžkooděneckými uniformami jako hlavním obrazovým a symbolickým materiálem. Využitím uniforem v absurdních či neobvyklých situacích zpochybňuje hravou a pro diváky nečekanou formou status quo policie jako instituce či entity.

Pohybově-objektová performance pro všechny od 4 let.

Pohybově-objektová performance pro všechny od 4 let.

Premiéra choreografky Jitky Sary Páníkové a skladatelky Natálie Plevákové je jízda po hraně. Doslova.

Heinz Rutha. Už jste to jméno někdy slyšeli? Že ne? To nevadí, za sto let si na vás taky nikdo nevzpomene. Alespoň pokud váš příběh neobjeví Wandervogel – skupina okouzlujících jinochů s postarším vedoucím, kteří si pro vás nacvičili příběh o lásce, kamarádství a fašismu.

Příběh vězenkyně koncentračního tábora v Holýšově na Domažlicku, paní Marie-Marguerite Michelin.

Mozaika pocitů vystihujících s nadhledem naši představu o tom, co by ne/měl znamenat domov. Kolektivní autorská tvorba frekventantů Herecké školy Blanky Luňákové.

Problém absurdního hramatu jako každého moderního, pošt-moderního, pošt-pošt -moderního a všech podobných poštovních umění, je to, že je těžké rozlišit nesmysl samoúčelný od nesmyslu jakožto uměleckého vizoura. Z pohledu vlaika bývají absurdní hramata většinou hrozná nuda... Herecká škola Blanky Luňákové doufá v pravý opak - že vás obě absurdity (inspirované Komiksem Viliama Klimáčka a Variacemi Jacquese Josepha) velkolepě pobaví.

Pravidelná debata reportérů Respektu a jejich hostů o aktuálních politických a společenských tématech.

Znáte to... Je vám šestnáct a hormony začnou bouřit. Ale jak se v tom všem novém zorientovat, zvlášť když se blíží silvestr 1999 a lidstvu hrozí záhuba? Komicko-dojemná reportáž z pera Kanaďana Oliviera Sylvestra, kterou uvádí Herecká škola Blanky Luňákové.

Anežka s Kamčou jsou nejvíc nejlepší kamarádky. Akorát se 20 let neviděly. Jedna vyrostla v maringotce ve Švýcarsku, druhá v paneláku v Praze. Vzpomínky, touhy, přání. Pár let, pár škol, pár zkušeností - a společný tanec.

Přednáška o seberozvoji, s lehkostí a humorem. O životě, nejen lehkém. Po roce se Sandra vrací do Plzně se stejným tématem, ale mnoha novými zkušenostmi. A jimi obohacená, nás bude inspirovat, jak změnit úhel pohledu na život tak, aby si člověk užíval každý den, radoval se z maličkostí a našel cestu sám k sobě. S humorem sobě vlastním diváky opět na tuto cestu zavede.

Jako předloha k hereckým cvičením nám posloužily dialogy že hry Sabiny Krátké Cry baby, cry. Pět žen spolu i s terapeutem hledají klíč k tomu pravému šťastnému životu.

Magicko-realistický záznam dneška. Archeologické ohledávání naší doby, které o ní mluví jinak, než bychom ji popsali my sami. Sci-fi o lidských endemitech na planetě Zemi a entitách, co nás přežily. Tolik žánrů bylo! A tolik starostí, tak krásně absurdních! A taky jeden radikální čin, po kterém už nic nebylo jako dřív.

Bingo o konci světa! Existuje jistý mezinárodní dokument o potírání násilí, který sice téměř nikdo nečetl, ale všichni na něj mají jasný názor. A protože v naší republice již po několikáté probíhá pokus o jeho ratifikaci, jsou všechny názory o to ostřejší. Kulturní války jsou tu! Připravte se na hodně vostrý kalibr.